Daňový zákon: Daňový zákon regulates social relations in the field of taxation

Daňový zákon is a branch of legislation that regulates public relations in the field of taxation, i.e. in connection with the collection of taxes and other obligatory payments, the organization and functioning of the system of tax regulation and tax control bodies at all levels of government and local government.

Podstata daňových právních vztahů

Tyto public relations přímo souvisí se státní daňovou kontrolou a řízením hospodářského a sociálního rozvoje společnosti prostřednictvím mechanismu zdanění.

Tyto vztahy, které se týkají různých oblastí státu, majetku, moci a administrativních vztahů, tvoří předmět daňového práva. Převážně mocná povaha těchto vztahů neznamená, že daňový zákon je lhostejný k regulaci majetkových vztahů vyplývajících z mocenských vztahů.

Regulační role daňového práva je nejviditelnější při fungování systému daňových úřadů. V souladu s tím daňový zákon ve skutečnosti působí jako právní forma pro provádění úkolů, funkcí, metod a pravomocí přidělených ústavou a současnou legislativou subjektům výkonné moci, která funguje v rámci oddělení pravomocí. Daňový zákon proto jasně vyjadřuje všechny vlastnosti, které jsou vlastní státním finančním činnostem, a to podle svého právního účelu, manažerským právem. Upevněním příslušných pravidel chování v oblasti správy a kontroly daní dává charakter právních vztahů daňovým vztahů s veřejností.

Daňový zákon má svůj regulační dopad na daňové sociální vztahy, čímž jim dává řádný charakter, tj. Odpovídající zájmům státu a společnosti. Zaměřuje se na ty typy vztahů, které přímo vznikají v souvislosti s praktickou implementací úkolů a funkcí zdanění.

Povaha daňového práva

Nejobecnějším charakterem je alokace dvou hlavních typů daňového práva: hmotné a procedurální.

Závažné normy pro zdanění se vyznačují skutečností, že legálně stanoví soubor závazků a práv, jakož i odpovědností účastníků finančních vztahů regulovaných daňovým zákonem. Materiální normy vyjadřují právní režim, ve kterém by měl daňový systém fungovat.

Základní normy daňového práva určují základ pro interakci mezi daňovými poplatníky a daňovými úřady.

Pravidla procedurální daně regulují veřejnou správu a související manažerské vztahy. Toto jsou například pravidla, která určují postup pro přijímání, zvažování, řešení stížností a žádostí od daňových poplatníků; Postup pro řízení v případech daňových trestných činů atd. Jejich účelem je určit postup (postup) pro provádění zákonných povinností a práv stanovených normami podstatného daňového práva v rámci regulovaných daňových vztahů.

Mastering Digital Finance: Komplexní průvodce

Posilujte svou finanční budoucnost: Popadněte svou kopii „Mastering Digital Finance“ a s jistotou najděte složitostí moderních finančních krajin!

Získejte svou ebook

Obsah právních norem pro zdanění je právní formou ekonomické podstaty daní a jejich fiskálních a regulačních funkcí.

Interakce daňového práva a dalších odvětví práva

Daňový zákon je důležitou součástí finančního práva. To se rychle rozvíjí a zlepšuje právní regulaci daňových vztahů.

Daňový zákon je soubor právních norem, které regulují vztahy a sociální vazby, které vznikají mezi určitými předměty v založení, zavedení a sběru daní. V podstatě se daňový zákon řídí vztahy vznikající v souvislosti s organizací a prováděním osvobození od daní od jednotlivců a organizací.

Vztahy a vztahy s veřejností, které vznikají mezi soukromými a veřejnými subjekty v procesu daňových činností státu a místní samosprávy, jsou mnohostranné, složité a zpočátku v rozporu s jejich sociálním, politickým a právním obsahem. Současně jsou daňové vztahy nesmírně důležité po celý život celého státu, proto musí být plně regulovány právními normami. Současně vytváří systémová organizace těchto norem, zakotvená v regulačních finančních aktů různých územních úrovní, daňový zákon.

Všechny odvětví nebo podřízené sektory jsou rozlišovány především předmětem právního nařízení. Předmět právní regulace je tvořen vztahy charakterizovanými následujícími rysy:

1. stabilita a opakovatelnost, která dává zákonodárci příležitost opravit právní vztahy subjektů s dostatečnou přesností;
2. schopnost vnější právní kontroly;
3. Být v právní oblasti, tj. Pod jurisdikcí práva.

Definice předmětu daňového práva vám umožňuje omezit ji z jiných složek finančního práva. Můžeme tedy říci, že daňový zákon je sub-rozvětvením finančního práva , jehož normy podle imperativních a dispozitivních metod regulují celkovou homogenní vlastnictví a související neschopné sociální vztahy, které se vyvíjejí mezi státem , daňoví poplatníci a další osoby týkající se zřízení, zavedení a shromažďování daní ve státním příjmu, daňové kontrole a stíhání za porušení daní.