Principy systémů budov

V moderním světě je daňový systém jakékoli země nejdůležitějším spojením nejen ve finančním systému státu, jehož nedílnou součástí je, ale také obecný systém hospodářské regulace. Daňové systémy se používají jako efektivní nástroj pro provádění finanční a hospodářské politiky státu. S pomocí daní jsou sociálně-ekonomické procesy regulovány, povzbuzovány nebo naopak rozvoj určitých odvětví ekonomiky a činností v zájmu strukturální restrukturalizace ekonomiky je omezena a obecné tempo socioekonomického Rozvoj a úroveň zaměstnávání populace jsou podporovány.

Řešení těchto problémů nedochází automaticky zavedením daňového systému. Schopnost daňového systému jako celku a každá daň samostatně plnit funkce, které jim jsou přiděleny, závisí na principech, na kterých je postaven.

Význam principů v daňovém systému

A Princip je návrh nebo hodnota, která je vodítkem pro chování nebo hodnocení. Ze zákona je to pravidlo, které musí být nebo obvykle dodržovat. Lze to žádoucí dodržovat, nebo to může být nevyhnutelný důsledek něčeho, jako jsou zákony pozorované v přírodě nebo způsob, jakým je systém konstruován.

Zásady stavebních daňových systémů jsou interpretovány z různých pozic. V zásadě přijímá klasické principy zdanění:

• princip zdanění spravedlnosti;
• jistota a přesnost daní (velikost, podmínky, metoda a postup pro výpočet);
• pohodlí podmínek a metod platby;
• Účinnost daní pro stát.

Princip spravedlnosti

Hlavní princip je považován za princip spravedlnosti, ale existují různé významy. Problém je v tom, že spravedlnost je kategorie, především sociální, morální a etická; A pro ekonomiku je to velmi relativní koncept, subjektivní povahu, a proto zdaleka nejednoznačné. Různé představy o spravedlnosti vedou k různým pojmům hospodářské a daňové spravedlnosti.

V současné době ve světové teorii daně existují dva hlavní hlediska na spravedlnost daní.

První je, že daně by měly být založeny na tom, aby byly stejné pro všechny daňové poplatníky, bez ohledu na částku jejich příjmu, podmínky pro jejich přijetí a jakékoli další faktory. Zároveň by měla být úroveň daňových sazeb minimální (co nejnižší), výhody by měly být také minimalizovány a v ideálním případě by neměly být vůbec.

V souladu s jiným postavením se naopak předpokládá, že nominální úroveň daňových sazeb nemá zásadní význam (může být velmi vysoká). Daně by na druhé straně měly obsahovat rozsáhlou síť výhod a diferenciace daňových sazeb v závislosti na úrovni příjmu. V tomto případě jsou vyhlášeny zásady horizontální a vertikální spravedlnosti, jehož dodržování je dosaženo vyrovnáním příjmu daňových poplatníků.

V souladu s těmito dvěma pozicemi je zásada spravedlnosti formulována v prvním případě jako zásada vertikální a horizontální rovnosti daní, založená na proporcionálním zdanění příjmu s konstantním daňovým sazbou, nezávislou na výše daňovém příjmu.

Mastering Digital Finance: Komplexní průvodce

Posilujte svou finanční budoucnost: Popadněte svou kopii „Mastering Digital Finance“ a s jistotou najděte složitostí moderních finančních krajin!

Získejte svou ebook

Ve druhém případě je princip spravedlnosti chápán jako kombinace dvou principů:

• princip vertikální spravedlnosti, podle kterého by se subjekty v různých podmínkách měly zacházet odlišně podle daňových zákonů;
• Princip horizontální spravedlnosti - subjekty, které jsou ve stejných podmínkách, by měly být zacházeny stejně daňovými zákony.

Provádění tohoto principu je dosaženo progresivním zdaněním, ve kterém se daňové sazby zvyšují v závislosti na růstu úrovně zdanitelného příjmu daňového poplatníka.

Obě pozice v teorii daně jsou podloženy dostatečným zdůvodněním, proto má každý z nich právo existovat. Pokud se obrátíme na praxi rozvinutých zemí, pak jsou daňové systémy postaveny většinou na principech vertikální a horizontální spravedlnosti. Diferenciace základních daňových sazeb je rozšířeným jevem: jak v přímé formě - ve formě progresivních daňových sazeb v závislosti na úrovni příjmu (jako například základní daně z příjmu jsou vybírány ve Spojených státech), tak ve skryté formě - Hlavně prostřednictvím systému výhod, někdy přímo a skryté formy současně.

Speciální principy

Souběžně s klasickými principy stavebních daňových systémů existují zvláštní zásady. Mezi nimi:

• stabilita daňových právních předpisů;
• jednorázový výběr daní;
• prezentace stejných finančních nároků na daňové poplatníky;
• optimální úroveň daňových sazeb;
• platnost systému daňových pobídek;
• Optimální kombinace daňových funkcí (přímé a nepřímé daně z příjmů z rozpočtu) atd.

Každý z těchto principů odkazuje na jeden nebo druhý prvek daňového systému, takže jejich seznam lze mnohokrát rozšířit. Společně představují princip efektivity a optimality daňového systému.

Nakonec

U daňových systémů je také ve zvláštní sérii princip jednoty daňového systému, v souladu, s nímž by měl být daňový systém ve svých hlavních charakteristikách jediného státu na území celého státu. Daňové pravomoci poskytované regionálním státním orgánům a místním vládám by neměly vést k vytvoření jednotlivých regionálních daňových systémů, čímž by se zničily jediný daňový prostor.

Zásady budování daňového systému v celém rozsahu by měly vytvářet podmínky pro efektivní plnění jejich funkcí.