Historie vytváření zdanění na světě

Daně jsou hlavní zárukou existence státu, respektive historie zdanění přímo souvisí s historií existence států. Je pravda, že je nutné rozlišit takové jevy, jako jsou pocta a poplatky od zdanění - první dva se objevili ještě před státy a častěji znamenaly rekvizici v naturáliích - jídle, zboží a dokonce i lidé. Pocta byla uložena na jednotlivé národy, vesnice nebo kmeny. Poražené národy vzdali hold Vassalům po porážce ve válce, ve skutečnosti se africký obchod s otroky vyvinul také na základě pocty - silné africké státy prodaly Evropanům poražené nepřátele do otroctví.

Daňový systém se začal vyvíjet pouze s příchodem peněz. Univerzální ekvivalent výrazně zjednodušil vydírání - shromážděné peníze a podle potřeby je můžete zlikvidovat. První daně byly shromážděny především pro udržování státu a jeho vojenského systému. Panovníci té doby opravdu nemysleli na liberalizaci daňového systému, a proto se často vypukly populární nepokoje.

Společnost však stále stále platila daně a pocta státu neustále. V některých případech kvůli beznaděje situace. V jiných případech vděční obyvatelé zaplatili vládce, aby je udržel v bezpečí.

Původ zdanění

Před vznikem prvních státních organizací byly daně placeny pouze nižšími vrstvami společnosti - řemeslníci, obchodníci a rolníci. Byly to jejich daně, které byly vynaloženy na poskytování státního systému a naplnění armády.

První daně byly daně z základních hodnot: půda, hospodářská zvířata, pracovníci. Další zdroj daňových příjmů, daň z poraženého, ​​je pravděpodobnější, že bude klasifikován jako „státní podnik“, pokud je dobytí považováno za projekt s vlastními náklady (vojáky) a příjmy (jednorázová daň z poražených a konstantních pocta nebo daně).

Oběti jsou někdy označovány jako první daně. Všechny tyto daně byly přímé, to znamená, že byly vybírány přímo na osoby, které dostávají příjmy, provádějí transakce a vlastní majetek. Tyto daně byly vybírány sekulárními a duchovními úřady nezávisle.

Obyvatelé svobodných starověkých Řecka vůbec neplatili daně, což se omezovalo na dobrovolné dary, během válečného období však byly pro celou populaci zavedeny daňové poplatky. Římský systém pracoval podobným způsobem - daně byly uvaleny pouze ve válečných věcech, vzhledem k frekvenci římských vítězných válek si člověk dokáže představit, jak často se to stalo. Obyvatelé dobyvaných provincií byli podrobeni všem druhům daní bez selhání, aby znovu prokázali své podřízené postavení.

Moderní systém zdanění z velké části zdědí římský. Takže ve dnech starověkého Říma se objevily takové pojmy jako přímé daně a kolísaly v závislosti na příjmech daňového poplatníka; Nepřímé daně zahrnuté v ceně zboží, včetně spotřební daně, a takové pojmy, jako jsou fiskální licence, které se za poslední staletí přizpůsobily novým podmínkám. Nyní se podívejme blíže.

Staré daňové věky

Mastering Digital Finance: Komplexní průvodce

Posilujte svou finanční budoucnost: Popadněte svou kopii „Mastering Digital Finance“ a s jistotou najděte složitostí moderních finančních krajin!

Získejte svou ebook

Ve starověkém Egyptě byla hlavním příjmem platba za využití pozemku ve vlastnictví hlavy státu. Ve starověkém Řecku byla daň z příjmu hlavní, ale svobodní občané měst ji nezaplatili. Místo toho občané poskytli dobrovolné dary a pouze v případě mimořádných událostí (války) bylo stanoveno procento příjmů, které z nich získalo.

Ve starověkém Římě nebyly prakticky žádné daně. Dokud Řím zůstal městským státem, byly narušeny veřejné výdaje na pronájem veřejných pozemků. Státní aparát se podporoval. Zvolení soudci, kteří byli zvoleni, plnili nejen své povinnosti zdarma, ale také přispěli svými vlastními finančními prostředky na veřejné potřeby na dobrovolném základě, považovali to za čestné. V nouzových případech (válka) byli občané Říma zdaněni z jejich majetku; Za tímto účelem každých pět let předložili zvolené úředníci-centy, kteří byli stanoveni prohlášení o svém majetku a rodinném stavu, na jehož základě byla stanovena částka daně (kvalifikace).

V římské říši byla hlavním zdrojem příjmu daň z půdy ve výši 10% příjmu z pozemku. Byly použity další formy zdanění půdy, jako je daň z počtu ovocných stromů, včetně vinic. Byly zdaněny majetek a výrobní prostředky: nemovitost, hospodářská zvířata, cennosti. Každý obyvatel provincie musel platit jedinou daň z průzkumu za všechny. Byly také nepřímé daně (předány kupujícím zboží): daň z obratu - 1%, zvláštní daň z obratu v obchodě s otroky - 4%, daň z propuštění otroků - 5%jejich hodnoty. V 6 nl amperor Augustus zavedl dědičnou daň sazbou 5%. Pouze občané Říma byli podrobeni dědické dani. Daň byla zaměřena. Obdržené prostředky byly použity k poskytnutí důchodů pro profesionální vojáky.

Nakonec

Zdanění je uložení povinných poplatků na jednotlivce nebo subjekty vládami téměř v každé zemi světa. Zdanění se používá především ke zvýšení příjmů za vládní výdaje, i když může sloužit i jiným účelům.

Historie zdanění se datuje do starověku, před příchodem peněz. A rychle se vyvíjel paralelně s vývojem státního systému. Toto je nedílný prvek pro existenci státu. Daňový proces pokračuje dodnes.